www.idnes.cz

MF DNES 14. ledna 2005

14.1.2005 Ústecký - strana 1

Muž bojuje za práva seniorů

Litoměřice (tka, ČTK) - Může domov důchodců požadovat desetisisícové částky, když přijímá nového klienta? Na tuto otázku může dát odpověď spor, který včera začal u Okresního soudu v Litoměřicích. Oč jde? Jiří Krejza z Roudnice nad Labem v prosinci 2003 zaplatil místnímu domovu důchodců 55 500 korun jako vstupní poplatek za umístění své matky mezi klienty zařízení. Nyní však peníze požaduje zpět, protože podobný poplatek považuje za nezákonný.

„Všechno dokazuje, že jsou senioři vydíráni,“ tvrdil včera u soudu Krejza, který se kvůli poplatku obrátil i na ombudsmana a několik ministerstev.

Včera citované důkazy tvrdily, že vstupní poplatek nemůže žádat žádný domov důchodců. Anna Šabatová, zástupkyně veřejného ochránce práv Otakara Motejla, pak ve svém stanovisku zpochybňuje i sponzorské dary, které domov vybírá. „Formulace smlouvy může vyvolávat pocit, že jde o protiplnění za nějakou službu,“ uvádí Šabatová.

Domov důchodců a město Roudnice, které je zřizovatelem domova, se ale hájí, že částku Krejza zaplatil dobrovolně. Že nejde jen o peníze, se domnívá také obhájce roudnického domova důchodců advokát Zdeněk Lžičař. „O peníze panu Krejzovi nejde, jak jsem pochopil. Chce se soudit, ukázat pravdu a pohanět město,“ reagoval Lžičař na to, že Krejza včera odmítl smír. Advokát totiž nabídl, že město poskytne Krejzové příspěvek na vstupní poplatek. „Paní Krejzová požádala o příspěvek na vstupní poplatek ve výši deset tisíc korun,“ vysvětlil Lžičař, že Marie Krejzová už část příspěvku dostala. „Požádá-li o zaplacení 45 500 korun, budou jí také vráceny. Nechápu, proč o to nepožádali už dávno, když o této možnosti ví,“ dodal advokát s tím, že stačí, aby rodina sepsala příslušnou žádost.

Návrh smíru ale Krejzovi nepřijali. „Peníze jsme zaplatili příspěvkové organizaci Podřipská nemocnice s poliklinikou. O deseti tisících nemá cenu se bavit. Ty jsou od města, což je zcela jiný subjekt. Jsou to dvě různé částky a různé účty,“ vysvětloval Krejza a žádal, aby spor rozhodl soud.

Domov důchodců se 132 místy postavilo město za 147 milionů korun ze státního rozpočtu. Roudnický starosta Zdeněk Kubínek v prosinci řekl, že dotace stačila pouze na stavbu a základní technologické zařízení. Nestačila podle něj ale na vybavení domova, bez něhož nebylo možné zařízení otevřít. Jako příklad Kubínek uvedl nádobí, ložní prádlo, vybavení pokojů, ale i oplocení areálu. Vše dohromady přišlo na sedm milionů korun. Právě kvůli zaplacení těchto peněz se radnice rozhodla požadovat od zájemců o umístění v domově důchodců, popřípadě od jejich rodin, dar ve výši 55 500 korun.

Líčení odročila soudkyně na 3. března.

(Viz TÉMA na straně C3)

MAJÍ SENIOŘI PLATIT? Jiří Krejza z Roudnice nad Labem se včera začal soudil s místním domovem důchodců o to, zda má právo vybírat vstupní příspěvek 55 500 korun za umístění klienta.

14.1.2005 Ústecký - strana 3

Jsou platby důchodců protiprávní?

SEVERNÍ ČECHY DNES

Sponzorské dary za umístění v domově pro seniory v Roudnici nad Labem zkoumá soud

Ústecký kraj - Vstupní poplatek, 55 500 korun, zaplatilo za místo všech 123 současných obyvatel Domova důchodců v Roudnici nad Labem. Oficiálně se poplatek za přijetí v domovech vybírat nesmí, a tak se platbě říká „dobrovolný sponzorský dar“. Zaplatil jej i místní kadeřník Jiří Krejza, který ale dal nakonec vybírání poplatků k soudu.

„Platit se nemusí, jedná se o dobrovolný dar,“ říká Zdeněk Kubínek, starosta Roudnice, která domov pro seniory zřídila a nyní ho spravuje. Krejza však tvrdí, že platit musel. „Řekli mi: Když nezaplatíte, vaši babičku nevezmeme,“ popisuje svou zkušenost.

To, že město peníze od důchodců potřebuje, přiznává i starosta Kubínek. „Musíme zajistit sociální servis pro své obyvatele. Stát nám ale na to dost peněz nedává. Těžko mohu peníze tisknout,“ vysvětluje Kubínek.

S tím se ale nechtěl Krejza spokojit a na celou věc upozornil soud. Jeho případ odstartoval i zkoumání ombudsmana Otakara Motejla. Současná praxe se mu ani trochu nelíbí. Připomíná „kupování dekretů“.

Výběru vstupních poplatků od seniorů se diví i ředitelé jiných zařízení pro důchodce v kraji. „Peníze také potřebujeme, ale vybírat sponzorské dary od seniorů? To neděláme,“ prohlásila ředitelka Domova důchodců na Severní Terase v Ústí Silvie Procházková.

Lidé v roudnickém domově navíc platí nájem, a to osm tisíc korun měsíčně. Jenže podle vyhlášky ministerstva práce a sociálních věcí to smí být pouze necelých šest a půl tisíce korun. A tak se zbytek opět dovybírá formou sponzorského daru.

„Účetní v domově jsem se ptal, jakou stvrzenku mi dají, když měsíční nájem musí být o patnáct stovek nižší, než kolik po mně chtějí. Řekli mi, že dostanu dvě, jednu za nájem, druhou, která doplní částku na osm tisíc, jako další dar,“ uvedl Krejza.

Senioři platí za své pohodlí

Vedení domova i Roudnice ale říká: Peníze používáme na to, aby se obyvatelé měli lépe.

„Peníze od našich klientů investujeme do vybavení domova. Od příborů a prostěradel až po nábytek,“ vysvětluje ředitel domova důchodců v Roudnici Václav Svoboda. A pokud lidé nechtějí platit, mohou jít podle něho do jiných zařízení na Roudnicku.

„Nevím, zda jsou poplatky správné a právní, nebo ne. To ať rozhodne soud. A pokud rozhodne, že obcházíme zákony, a nařídí, abychom peníze důchodcům vrátili, učiníme tak. Ale bude to pro město těžké,“ uvádí starosta Kubínek. Dodává ale, že na chod domova ani počtu důchodců v něm to nebude mít vliv.

Ombudsman i ministerstvo: Je to protiprávní

Vstupní poplatky nebo dary se nelíbí ani ochránci lidských práv Otakaru Motejlovi.

„Žádat vstupní poplatek je obcházením naší právní normy. Tyto platby nelze nazývat ani sponzorským darem, protože dar můžu dát jedině ze své svobodné vůle, nikoli tak, že jej ode mě někdo požaduje,“ uvedl Motejl.

Taková praxe je podle něj obcházením pravidel, jimiž se má umožnit dostupnost služeb sociální péče osobám, které ve většině případů patří k sociálně slabším vrstvám obyvatel.

Obdobné stanovisko zaujalo i ministerstvo práce a sociálních věcí. To označilo vybírání finančních darů za umístění v zařízeních pro seniory za nemravné a neetické obcházení platných právních předpisů. Navrhlo informovat klienty domovů důchodců, domovů-penzionů pro důchodce a žadatele o umístění do těchto zařízení, aby žádné dary neposkytovali a darovací smlouvy nepodepisovali.

NEMĚNILA BY. Alžběta Pokorná žije v Domově důchodců v Roudnici nad Labem od loňského dubna. A sponzorský dar jí nevadí. „Domů bych se už nevrátila. Bydlela jsem v domku, ve kterém jsem byla pořád sama. Tady jsem spokojená,“ říká.

14.1.2005 Ústecký - strana 3

Vybírání darů je neetické a právně nesmyslné.

Otakar Motejl, ombudsman

Vybírání sponzorských darů od důchodců je neetické a právně nesmyslné. Domov důchodců v Roudnici může být jak chce krásný, ale poskytování sociálních služeb se prostě musí řídit určitými pravidly. Vybírání sponzorských darů odporuje smyslu právní úpravy, jímž je umožnit dostupnost služeb sociální péče osobám, které ve většině případů patří k sociálně slabším vrstvám obyvatel. Požadovat dar je navíc právně nesmyslné. Aby bylo darování platné, musí mít dárce svobodnou a skutečnou vůli darovat, tedy bezúplatně převést vlastnictví k věci na obdarovaného bez nároku na protiplnění. Žádost o dar vůči občanovi, který se má stát klientem sociální služby, vyvolává pocit, že nejde o dar, nýbrž o protiplnění za poskytnuté služby sociální péče. Aby to byl skutečný dar, mohou jej dát senioři za to, že je třeba sestřička dobře ošetřuje a jsou s ní spokojeni. Pak výše daru odpovídá možnostem důchodců a domov je oprávněn jej přijmout. Ale požadovat dar v určité výši s tím, že jinak nebude uchazeč o místo přijat, je nesmysl. Pokud pan Krejza spor vyhraje, bude muset domov, potažmo radnice vracet peníze všem. A pak se může stát, že nebude mít dost peněz na užitečné investice ve městě.

14.1.2005 Ústecký - strana 3

Nemajetní senioři skončí na ulici?

SEVERNÍ ČECHY DNES

Ústecký kraj - „Chudáci důchodci, že musí někde platit za umístění. A co ti, co na to nemají? Ty necháme na ulici? To přece nejde. U nás žádné vstupní poplatky ani sponzorské dary nevybíráme.“

Tak včera reagovala ředitelka Domova důchodců v Litvínově Jiřina Kreidlová na dotaz redakce MF DNES, zda stejně jako zařízení v Roudnici i ona vybírá poplatky za umístění seniorů. Podobně jako ona odpovědělo vedení všech oslovených domovů pro seniory v kraji.

Litvínovský domov pro seniory je s kapacitou dvě stě lůžek jedním z největších v kraji. Důchodci zde platí jen za měsíční péči a servis. Za jednolůžkový pokoj je to 6300 korun.

Platby za umístění neznají ani důchodci v Ústí. „V roudnickém domově jsem se byla podívat. Je hezký, ale vybírat za umístění od důchodců? Peníze určitě také potřebujeme, ale žádné sponzorské dary nevyžadujeme. Přijmeme jej jen, pokud by nám ho chtěl někdo dát sám,“ uvedla ředitelka Domova důchodců na ústecké Severní Terase Silvie Procházková.

Také obyvatelé Domova důchodců Chlumec neplatí za přijetí. Je jich tu 67 a za jednolůžkový pokoj platí měsíčně 6092 korun. „Peníze jsou za zdravotní péči, stravu, ubytování, praní prádla a úklid,“ vysvětluje ředitelka Bohumila Kudělová. Domov je neustále plný, čekací doba je zde zhruba dva roky.

Plný je také domov pro seniory v Děčíně se stodvanácti důchodci. Ani zde noví obyvatelé při umístění nic neplatí. „Platí se jen za měsíční servis a péči, na jednolůžkovém pokoji je to 5880 korun,“ uvedl vedoucí střediska Radek Michálek.

Výši nájmů v domovech určují sociální odbory měst, magistráty rozhodují i o umístění uchazečů.

www.idnes.cz 13.12.2004

Místo v domově důchodců stojí i sto tisíc

13.12.2004 01:00 - Za místa v domovech seniorů se v mnoha městech platí značné sumy, až sto tisíc korun. Oficiálně to města dělat nesmějí. Poplatku za bydlení v domově se proto říká "sponzorský dar". Všech 129 seniorů v domově v Roudnici nad Labem zaplatilo za místo 55 tisíc.

Je to dar, tvrdí město. Jenže kdo si troufne nedat?

Zaplatil i místní kadeřník Jiří Krejza, protože, jak říká, bez toho by mu babičku do domova nevzali.

A pak dal celou věc k soudu. Jeho případ odstartoval i zkoumání ombudsmana Otakara Motejla. Současná praxe se mu ani trochu nelíbí. Připomíná "kupování dekretů".

Lidé totiž platí v domově nájem, v Roudnici je to například osm tisíc korun měsíčně. A protože podle vyhlášky ministerstva práce a sociálních věcí to smí být pouze šest a půl tisíce, zbytek se opět dovybírá formou sponzorského daru.

Vedení domova i Roudnice říká: Peníze používáme na to, aby se obyvatelé měli lépe. Žena, jež má v domově babičku a nechce jí způsobit komplikace zveřejněním svého jména, přiznává: "Jídla je tam hodně, tolik babička v životě neměla, péče je taky skvělá." Ptá se však: "Co mají dělat lidé, kteří ty peníze nemají? Nedostanou šanci..."

Ombudsman zatím zdokumentoval tři případy. Ale jak vyplývá z ohlasů čtenářů MF DNES, praxe je mnohem širší. Nejčastěji se vybírá za místa v domech s pečovatelskou službou. A lidé platí. Pro mnoho z nich je to stále schůdnější cesta než soukromý penzion, kde měsíc pobytu přijde na zhruba patnáct tisíc korun.

Frýdlant: 30 tisíc, Zákupy: 60 tisíc, Vrchlabí: 100 tisíc

"Zrovna minulý týden přidělili mé matce byt s pečovatelskou službou ve Frýdlantě nad Ostravicí. Při podpisu smlouvy o nájmu musela podepsat smlouvu o poskytnutí finanční pomoci na obnovu a rozvoj bytového fondu města a zaplatit třicet tisíc korun. Důchod má přitom necelých šest a půl tisíce," říká Ilona Faldynová.

Městský úřad ve Frýdlantu si účtuje dvojí ceny: přespolní musí zaplatit za malometrážní byt 40 tisíc. "Kdo peníze nesloží předem, byt u nás nedostane," potvrzuje místostarosta Jiří Mokřovský. Podle něho je to v pořádku právně i morálně.

"Každý z těch lidí přece opouští nějaký domek či byt, který přenechává svým příbuzným." Ministerstvo pro místní rozvoj, pod něž domy s pečovatelskou službou spadají, však oponuje: "Pokud někdo vybírá vstupní poplatek, je to podle našeho výkladu v rozporu se zákonem. Uchazeč o byt pouze nesmí být vlastníkem žádného jiného bytu," řekl mluvčí ministerstva František Tlapák.

Lidé, kteří chtějí byt v domově s pečovatelskou službou ve Vrchlabí, musí sáhnout do kapsy ještě hlouběji: sponzorský dar činí 100 tisíc korun. Lidem se však nelíbí, že důchodci z těchto peněz nemají nic a že jdou na obnovu městských parků.

"Místa v domově jsme nejdříve nabídli místním lidem, kteří by nemuseli platit nic. Ale protože neměli zájem, nabídli jsme je lidem odjinud a ti musí platit 100 tisíc," uvedl místostarosta Vrchlabí Josef Pištora.

To však popírá Jiří Hytmar: Peníze zaplatil před čtyřmi roky za "přespolní" příbuznou, která bydlí osm kilometrů od Vrchlabí, ale letos i za tchána, který ve městě bydlí. "Nabídli jsme městu jeho byt 3+1. Ale chtěli jen peníze v hotovosti. Je to šlendrián," říká Hytmar.

Ivana Urbanová zase pracovala v domově seniorů v Zákupech. A ani jí se nelíbila praxe, že "přespolní" museli platit za byt 60 tisíc korun. "Proč se mi to nelíbí? Protože člověk tam dá babičku, ona třeba za dva měsíce umře - a obci zůstane šedesát tisíc." Podle ní je pomoc ve stáří sociální služba. "A ne že na tom budou obce vydělávat," tvrdí.

Jedna ze zaměstnankyň, která si přála zůstat v anonymitě, ji doplňuje: "Do domova by chtělo momentálně asi dvacet lidí, přesto teď máme nějaké byty volné. Někteří na to ale nemají, tak strádají doma."

Léčebny: tři tisíce

Vybírání darů se rozmohlo i ve zdravotnictví: v léčebnách pro dlouhodobě nemocné. František Novotný z Veltrus líčí: "V Kralupech, kde jsem měl maminku, to chodí tak, že si vás zavolá vrchní sestra a domluví si s vámi částku odvozenou z důchodu. Ptal jsem se, proč to tak je, když pobyt platí zdravotní pojišťovny. Odpověděli mi, že je to třeba na opravu sanitky či vymalování. A po třech měsících vám dají maminku domů se slovy: Starejte se."

Ředitel nemocnice v Mělníce Jan Galský nabízí i pohled z druhé strany: "Rodiny by měly přispívat legálně, když se nemohou starat doma, ale místo toho si někdy přijdou jen vyzvednout celý důchod. A platby pojišťoven na dobrou péči nestačí." V tamní LDN je také zvykem vybírat sponzorské dary, dává je zhruba 60 procent lidí.

"Platil jsem tři tisíce. Moc se mi to nelíbilo. Ale když člověk nemá kam dát mámu, zaplatí," říká jeden z tamních obyvatel. Problém, kam dát maminku, měl i Karel Ševčík. Přesto si myslí: "Každý z nás máme svobodnou volbu dar poskytnout a mít v krátké době své rodiče ve velmi slušném domově důchodců, nebo tento dar neposkytnout a v souladu s předpisy čekat třeba do okamžiku, kdy to už nebudeme potřebovat."

Sám se setkal v jednom zařízení s požadavkem "dejte 50 tisíc bez dokladu". Jmenovat je nechce, neboť by to nemohl dokázat. Říká však, že by bylo moudřejší se zajímat, proč vůbec k takové situaci dochází, a proč se čekací doba pohybuje v řádu několika let. "Jediná možnost je vytvořit dostatečné počty míst, neboť se pomalu a jistě stáváme národem důchodců," míní.