Úřad pro ochranu osobních údajů
Pplk. Sochora 727/27
170 00 Praha 7
Č. j.: 4/05/PR-OSC
Obviněný: Jiří Krejza ml.
Dr. Slavíka 1515
413 01 Roudnice n. Labem
Zastoupen: Tomáš Pecina
Slezská 56
120 00 Praha 2
Odvolání
proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu osobních údajů
ze dne 6. 12. 2005, Č. j. 4/05/PŘ-OSČ.
podané podle ustanovení § 53 et seq. správního řádu (dále jen "SprŘ~')
str-2-
I.
Obviněný obdržel prostřednictvím svého zmocněnce rozhodnutí vřadu pro ochranu osob-
ních údajů (dále jen "správní orgán") ze dne 6. 12.2005, č. j. 4/05/PR-OSC (dále jen "napa-
dené rozhodnUtí"), jímž byl uznán vinným z přestupku podle § 44 odst. 2 písm. e) zákona č.
101/2000 Sb. o ochraně osobních údajů (dále jen "ZOOÚ"), jehož se měl dopustit tím, že ke
dni 31. 10.2005 zveřejňoval na internetové adrese http://www.duchodci.webz.cz zápisy zjed-
nání a usnesení Rady města Roudnice n. Labem týkající se provozu Domova důchodců
v Roudnici n. Labem, včetně osobních údajů v nich uvedených, a to aniž by disponoval sou-
hlasem subjektu údajů, o jejichž osobní údaje se jednalo, se zveřejněním osobních údajů tímto
způsobem.
V odůvodnění napadeného rozhodnutí je pak precisováno, že osobními údaji správní
orgán rozumí jména a příjmení osob, kterým bylo, případně nebylo rozhodnutím Rady města
Roudnice n. Labem poskytnuto ubytování v domě s pečovatelskou službou.
Za tento přestupek byla obviněnému uložena pokuta 4.000,- Kč.
Neboť napadené rozhodnutí není v souladu se zákonem, obviněnému nezbývá než podat
proti němu odvolání podle ustanovení § 53 et seq. SprŘ a navrhnout, aby odvolací orgán napadené rozhodnutí
změnil a řízení o přestupku podle ustanovení § 76 odst. 1 písm. a) zákona č. 200/1990 Sb. o
přestupcích zastavil, neboť ve znělce napadeného rozhodnutí popsaný skutek obviněného
není přestupkem.
II.
Jak již obviněný prostřednictvím svého zmocněnce uvedl při ústním jednání, v rozhodo-
vané věci se jedná o konkurenci dvou základních práv, a to práva na ochranu osobních údajů
zakotveného v ustanovení čI. 10 odst. 3 Listiny základních práva svobod (dále jen "Listina")
a práva na publicitu veřejné správy, jež je v nejobecnější formě vyjádřeno v čI. 2 odst. I
Ústavy a konkrétně pak v čI. 17 odst. 5 Listiny, přičemž tyto ústavní imperativy podrobně
rozvádějí inter alia zákon č. 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím (dále jen
"InfZ") a zákon č. 128/2000 Sb., obecní zřízení (dále jen "ObecZ").
Podle ustanovení čI. 1 O odst. 3 Listiny má každý právo na ochranu před neoprávněným
shromažďováním, zveřejňováním nebo jiným zneužíváním údajů o své osobě, avšak zároveň
platí, že státní orgány a orgány územní samosprávy jsou povinny přiměřeným způsobem
poskytovat informace o své činnosti (čI. 17 odst. 5 Listiny).
Obviněný pokládá za zcela evidentní, že řešit tento konflikt absolutním upřednostněním
prvního práva na úkor práva druhého, jak činí napadené rozhodnutí, nelze. Je totiž třeba při-
hlédnout k tomu, že informace zveřejněné obviněným na Internetu jsou každému přístupné
(viz napadeným rozhodnutím citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 8.
2005, č. j. 6 As 40/2004-62, který správní orgán bez přtměřeného odůvodnění a ve zjevném
rozporu s jeho dikcí označil za irelevantní) a jejich charakter je takový, že zákazem tyto infor-
mace zpřístupnit na Internetu se sice poskytuje o něco vyšší míra ochrany soukromí dotčeným
str-3-
osobám, avšak zároveň je zcela popřen účel, jemuž mají příslušná ustanovení InfZ a ObecZ
sloužit, totiž umožnit veřejnou kontrolu nad výkonem veřejné správy.
Je zjevné, že bez toho, aby se každý mohl seznámit s tím, kterým konkrétním osobám
je, resp. není poskytováno bene.ficium veřejných statků, jako např. služeb sociální péče, nelze
takové rozhodování vůbec podřídit účinné veřejné kontrole: jako hypothetický příklad obvi-
něný uvádí, že bylo-li by podle na Internetu zveřejněného usnesení Rady města Roudnice n.
Labem rozhodnuto o přidělení sociálního bytu Z. K., není zjevné, zda touto osobou byl sta-
rosta města Zdeněk Kubínek anebo jiná, skutečně sociálně potřebná osoba.
Nemůže obstát implicitní argument napadeného rozhodnutí, že tyto informace může
každý získat na základě žádosti podle InfZ: účinná veřejná kontrola orgánů územní samo-
správy není možná bez toho, aby občané měli právo informace, které o činnosti veřejné
správy získají, sdílet s ostatními, mít je uloženy, a to i způsobem umožňujícím dálkový pří-
stup, a kombinovat je s informacemi dalšími (např. s informacemi z veřejných seznamů, jako
je obchodní rejstřík, katastr nemovitostí, registr ekonomických subjektů, seznam spolupracov-
níků bývalé Státní bezpečnosti apod.), a to bez toho, že by v této činnosti, jíž pouze vykoná-
vají své ústavní právo kontroly výkonu veřejné moci, bylo lze spatřovat delikt ve smyslu usta-
novení § 44 odst. 2 písmo e) ZOOÚ.
III.
Na okraj svého odvolání obviněný podotýká, že rozhodovaná věc není první excesem,
kterého se Úřad pro ochranu osobních údajů ve své činnosti dopustil. Zatímco obdobné insti-
tuce ve vyspělých demokratických zemích jsou zřizovány a slouží k tomu, aby chránily
občany před nežádoucími aktivitami velkých komerčních subjektů a orgánů státu, dosavadní
fungování českého Úřadu má charakter přesně opačný: Úřad poskytuje ochranu netranspa-
rentnímu, korupčnímu prostřední postkomunistické České republiky proti zájmu jejích
občanů.
Obviněný je však přesvědčen, že tak jako v předchozích případech (obchodní rejstřík,
katastr nemovitostí), ani v tomto případě se Úřadu pro ochranu osobních údajů nepodaří spo-
lečensky škodlivou a korupci podporující interpretaci ZOOÚ prosadit a nejpozději rozhodnu-
tím soudu bude Úřad odkázán do patřičných mezí ústavně konformního výkladu.
IV.
Vzhledem ke všemu, co bylo uvedeno shora, obviněný navrhuje, aby odvolací orgán
po projednání jeho odvolání napadené rozhodnutí změnil a řízení o přestupku zastavil.
V Praze dne 8. 12.2005
Jiří Krejza ml.
Zastoupen:
Tomáš Pecina