MINISTERSTVO VNITRA
RNDr.
Josef Postránecký
náměstek
ministra vnitra
Praha.22. června 2004
Č. j.: R-957/2004
Počet listů: 2
Vážený pane,
dne 7. 6. 2004 jsem obdržel Vaši stížnost ze dne 5. 6. 2004, v níž Ministerstvu vnitra vytýkáte nesprávný postup při zpracování odpovědi ze dne 18. 12. 2003 a žádáte o nové prošetření své věci. Podle Vašeho názoru odpovědi Ministerstva vnitra č. j. MS-2244/4-2004 a Ministerstva financí, kterému bylo Vaše podání postoupeno jako věcně příslušnému orgánu státní správy, jsou v přímém rozporu. Vaši záležitost jsem tedy posoudil a dospěl k následujícímu stanovisku.
Ze systémového hlediska předmětnou záležitost upravuje především § 92 a 93 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, a dále § 37 a 38 zákona č. 114/1988 Sb., o působnosti orgánů České republiky v sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů.
Z hlediska předpokládaných, a tedy i vynakládaných nákladů, upravují pobyt v ústavech sociální péče prováděcí vyhlášky č. 182/1991 Sb., 82/1993 Sb. a 83/1992 Sb. Podle § 1 odst. 1 vyhlášky č. 82/1993 Sb. hradí občan za pobyt v ústavu sociální péče plně (tj. zde domovy důchodců) náklady na stravu, bydlení a nezbytné služby a podle § 10 a násl. vyhlášky č. 82/1993 Sb. hradí občan za pobyt v domově - penzionu pro důchodce zvýšené náklady za nadstandardní ubytování a vybavení a za rozsah poskytované péče (tj. základní a nadstandardní).
Z uvedeného je zřejmé, že zásadní rozdíl spočívá v tom, zda je občan umístěn v domově důchodců (§ 72 vyhlášky Č. 182/1991 Sb.), nebo v domově - penzionu pro důchodce (§ 73 vyhlášky č. 182/1991 Sb.). V obou případech jde sice o "domovy důchodců", ale rozsah a kvalita ubytování jsou u obou těchto typů domovů důchodců rozdílné a rozdílné jsou pochopitelně i přímé platby občanů v těchto zařízeních (tj. platby a vyúčtování).
Z odpovědi Ministerstva vnitra č. j. MS-2244/4-2004 není zřejmé, o jaký typ domova důchodců se jedná. Nepochybně jsou míněny oba tyto typy. Z tohoto pohledu tedy není nutné stavět odpověď Ministerstva vnitra a Ministerstva financí do přímého rozporu.
V případě, že by občané -
důchodci dobrovolně poskytli těmto zařízením, resp. jejich
zřizovateli, tj. obci, dar, potom by měly obě strany, tj. jak
darující, tak obec jako obdarovaný, postupovat ve smyslu ustanovení § 85 písmo
j) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů, a
ve věci daru, sepsat příslušnou darovací smlouvu, která by ze své
podstaty vyloučila jakékoliv pochybnosti o smyslu daru. V případě takto
poskytnutého dobrovolného
daru dárcem rozhodně nelze hovořit o vydírání důchodců. Tento postup lze
považovat za standardní a hojně užívaný.
Vzhledem k tomu, že ve věci byl vyzván k prošetření Krajský úřad Ústeckého kraje, je nutno postupovat v souladu se závěry, které tento orgán učinil.
Závěrem
lze tedy říci, že postup Ministerstva vnitra naznačený v odpovědi ze dne
18. 12. 2003 je správný a je plně v souladu s platnými právními předpisy.
Zdánlivé rozpory mezi touto odpovědí a stanoviskem Ministerstva financí
pramení pouze z používané terminologie. Terminologie používaná v odpovědi
Ministerstva financí je z pochopitelných důvodů (jde o věcně příslušný
ústřední orgán státní správy) přesnější a s jeho závěry se lze plně
ztotožnit.
S pozdravem
Postránecký
Vážený pan
Jiří Krejza ml.
Dr. Slavíka 1515