Více o diskriminaci seniorů v ČR na www.duchodci.webz.cz

Na základě moji žádosti ze dne 20.12.2004 o veřejné ochraně práv seniorů u Okresního soudu v Litoměřicích dne 13.01.2005 ve 13 hod, mi telefonoval dne 22.12.2004 do bytu pan Otakar Motejl, veřejný ochránce práv ČR. Následně jsem obdržel vyjádření jeho zástupkyně Anny Šabatové ze dne 23.12.2004.



Zástupkyně veřejného ochránce práv

Anna Šabatová



V Brně dne 23. prosince 2004

Sp. zn.: 339/2004/VOP/ZG



Vážený pane Krejzo,


v příloze tohoto dopisu Vám zasílám zprávu ze šetření ohledně Domova

důchodců v Roudnici nad Labem. Zprávu můžete použít v rámci probíhajícího

soudního řízení.


V souladu s ustanovením § 18 odst. 1 zákona Č. 349/1999 Sb., o veřejném

ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů, jsem vyzvala Ing. Jiřího Kubrichta,

ředitele Krajského úřadu Ústeckého kraje, aby se ke zjištěním ve zprávě vyjádřil.

Stanovisko Ing. Jiřího Kubrichta mám již k dispozici, v současné době ho vyhodnocuji

a zvažuji další postup ve věci.



S přátelským pozdravem


Šabatová








Příloha

Zpráva o šetření ze dne 9. listopadu 2004


Vážený pan

Jiří Krejza, mladší

Dr. Slavíka 1515

413 01 Roudnice nad Labem



Údolní 39

602 00 Brno

tel: (+420) 542 542 888, fax: (+420) 542 542112

V Brně dne 9. listopadu 2004

Sp. zn.: 339/2004/VOP/ZG




Zpráva o šetření

ve věci podnětu Jiřího Kreizy ml.



A

Obsah podnětu



Dne 27. 1.2004 se na veřejného ochránce práv obrátil se svým podnětem Jiří Krejza ml., bytem Dr. Slavíka 1515, Roudnice nad Labem, ve kterém si stěžuje na situaci ohledně přijímání klientů do Domova důchodců v Roudnici nad Labem, ul. Sámova 2481 (dale jen "Domov důchodců"). Stěžovatel napadl především vybírání finančních obnosů ve formě "vstupního poplatku", které jsou dle jeho tvrzení od klientů vyžadovány při přijetí do Domova důchodců, a dále vybírání vyšších finančních částek za měsíční úhrady za pobyt, než jsou stanoveny rozhodnutími o úhradě vydanými odborem sociálních věcí a zdravotnictví Městského úřadu Roudnice nad Labem (dále jen "OSVZ MěÚ Roudnice") na základě vyhlášek MPSV č. 82/1993 Sb., o úhradách za pobyt v zařízeních sociální péče, a č. 83/1993 Sb., o stravování v zařízeních sociální péče. Obě tyto částky jsou však oficiálně prezentovány jako dobrovolné sponzorské dary, které klienti Domovu důchodců poskytují na základě darovacích smluv. Stěžovatel ve svém podnětu dále zpochybnil správnost několika usnesení Rady města Roudnice nad Labem, která se týkala provozu Domova důchodců, přijímání klientů do tohoto zařízení sociální péče a stanovení povinnosti klientům požádat obec o jednorázovou dávku sociální péče.


Stěžovatel konkrétně požadoval přešetření případu své babičky, paní Marie Krejzové, bytem Sámova 2481, Roudnice nad Labem, která je klientkou Domova důchodců a po které bylo požadováno ze strany příspěvkové organizace Podřipské nemocnice s poliklinikou, která je provozovatelem Domova důchodců, zaplacení výše uvedených částek. Stěžovatel v doplnění svého podnětu předložil generální plnou moc pro zastupování své babičky. Kromě výše uvedených záležitostí stěžovatel upozornil na podezřelé praktiky ohledně provozu příspěvkové organizace Podřipská nemocnice s poliklinikou a na chystanou přeměnu Domova důchodců v obecně prospěšnou společnost.


Shledala jsem, že se jedná o závažný případ, v němž se prolíná mnoho různých právně relevantních aspektů, a to jak veřejnoprávních, tak soukromoprávních. Analýzou všech těchto právních rdvin podnětu jsem shledala, že částečně splňuje podmínky stanovené zákonem Č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci prav, ve znění pozdějších předpisů, a spadá do působnosti veřejného ochránce práv. Obce a města zřizují své příspěvkové organizace podle zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, a zákona Č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů, v samostatné působnosti, do níž mi ze zákona nepřísluší zasahovat. Rovněž tedy nemohu zasahovat do provozu takové příspěvkové organizace ani posuzovat platnost darovacích smluv coby soukromoprávních úkonů takovou organizací učiněných. Podle ustanovení § 37 zákona Č. 114/1988 Sb., o působnosti orgánů České republiky v sociálním

....

str.1

zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, rozhoduje o umístění občana v zařízení socialní péče a o úhradách za jeho pobyt a stravu obec v samostatné působnosti. Proto tento druh správního rozhodování nespadá do mé působnosti.


Stěžovatel však upozornil i na podle jeho názoru protiprávní usnesení Rady města Roudnice nad Labem. Kontrola výkonu samostatné působnosti obcí podle ustanovení § 124 ano zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů, je výkonem přenesené působnosti, kterou provádějí krajské úřady. Proto jsem v této věci dne 22. 4. 2004 zahájila šetření zaměřené na výkon kontrolních pravomocí Krajského úřadu Ústeckého kraje vůči samosprávným orgánům města Roudnice nad Labem.



B

Průběh šetření



I. Z podkladů přiložených k podnětu stěžovatele jsem zjistila následující.


Rada města Roudnice nad Labem přijala dne 23. 7. 2003 usnesení Č. 503/2003, v němž schválila Podmínky pro přijímání žadatelů do Domova důchodců Roudnice nad Labem. V textu tohoto usnesení se říká: "...všech 132 budoucích obyvatel si zažádá příslušnou obec (obecní úřad), město (městský úřad) v místě trvalého bydliště o finanční příspěvek na umístění do Domova důchodců v plné výši jak jednorázového, tak měsíčně provozního... Pokud nebude žádosti klienta vyhověno, může být i přesto umístěn do Domova důchodců za plnou finanční spoluúčast formou darů dle zákona Č. 586/1995 Sb., o daních z příjmu.CI V tomto usnesení tedy Rada města Roudnice stanovuje povinnost všem klientům Domova důchodců požádat o dávku sociální péče podle zákona Č. 114/1988 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, a podle ustanovením § 32 odst. 1 vyhlášky Č. 182/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů.


Dne 10. 9. 2003 schválila Rada města Roudnice nad Labem usnesení Č. 587/2003, v němž schvaluje poskytnutí jednorázového finančního příspěvku ve výši 10.000,- Kč na úhradu vstupního poplatku do Domova důchodců občanům města Roudnice nad Labem, kteří mají trvalý pobyt tamtéž k 1. 9. 2003. Dále se v něm vyslovuje souhlas města s prominutím vstupního poplatku v plné výši občanům s trvalým pobytem v Roudnici nad Labem, kteří bydlí v bytě v majetku města, a tento byt po přestěhování do Domova důchodců městu vrátí volný. V tomto usnesení se tedy hovoří o vstupním poplatku a jeho promíjení, nikoliv o sponzorském daru.


Dne 3. 12. 2003 vydal OSVZ MěÚ Roudnice nad Labem rozhodnutí o úhradě za celoroční pobyt v Domově důchodců, v němž stanovil Marii Krejzové celkovou úhradu zá pobyt ve výši 6.224,- Kč měsíčně s účinností od 1.11. 2003. Proti tomuto rozhodnutí se Marie Krejzová odvolala, protože nesouhlasila s datem stanovení úhrady. Odbor sociálních věcí Krajského úřadu Ústeckého kraje (dále jen "OSV KÚÚK“) tomuto odvolání vyhověl, dotčené rozhodnutí zrušil a vrátil věc k novému projednání prvoinstančnímu orgánu. Novým rozhodnutím ze dne 12. 1. 2004 bylo OSVZ MěÚ Roudnice nad Labem datum úhrady opraveno, úhrada za měsíc listopad 2003 byla stanovena alikvotně a v odůvodnění dotčený správní úřad uvedl rozpis položek úhrady. .

Str.2


Dne 8. 12. 2003 se stěžavatel obrátil na hejtmana Ústeckého kraje se žádastí o přezkoumání některých nejasností ohledně provazu Domova důchodců. Hejtman Ústeckého kraje Ing. Jiří Sulc mu dne 7. 1. 2004 zaslal své vyjádření, v němž vysvětlil náklady na provoz zařízení sociální péče a rovněž přislíbil provedení úkonů dozoru nad samostatnau působnastí města Roudnice ohledně přezkoumání správnosti usnesení rady města.



  1. V zájmu získání co nevíce informací a tomto případu jsem vyzvala datčené správní úřady k součinnosti a poskytnutí stanovisek.


Dne 23. 2. 2004 mi byla doručena odpověď Bc. Moniky Legnerové, vedoucí OSVZ MěÚ Raudnice nad Labem, ve které podala základní vysvětlení k předmětné věci. Uvedla, že měsíční platby za pobyt v Domově důchodců jsou vybírány v souladu s oběma vyhláškami MPSV o úhradách za pobyt a stravu v zařízeních sociální péče. Sdělila, že ředitel Domova důchodců jedná s klienty a jejich rodinnými příslušníky a pookytnutí darů, popřela však, že by šlo a jakoukoliv formu "vstupního poplatku". Ohledně případu Marie Krejzavé potvrdila, že pan Krejza st. (syn Marie Krejzové) zaplatil sponzorský dar ve výši 55.500,- Kč a následně byl vyzván k zaplacení dalšího daru, nicméně ten již odmítl poskytnaut.

Dne 3. 3. 2004 jsem obdržela odpověď Ing. Jiřího Kubrichta, ředitele KÚÚK. Ten mě informaval a nápravě pochybení učiněných OSVZ MěÚ Raudnice nad Labem při vydání rozhodnutí o přijetí do Domava důchodců a rozhodnutí a úhradě za pobyt Marie Krejzavé v Domově důchodců. Ve věci dozoru nad samastatnou působností města Raudnice nad Labem a přezkaumání správnasti usnesení rady města Č. 503/2003 a 587/2003 uvedl, že starostovi města Roudnice nad Labem byla zaslána výzva ke zjednání nápravy těchto usnesení spolu se žádastí o poskytnutí informace o provedené nápravě.


  1. V rámci zahájeného šetření jsem opětovně oslovila Ing. Jiřího. Kubrichta, ředitele KÚÚK a požádala ho a zaslání stanoviska a infarmací o nápravě usnesení Rady města Roudnice nad Labem, a dále Zdeňka Kubínka, starostu města Roudnice nad Labem, kterého jsem požádala o poskytnutí vysvětlení systému přijímání žadatelů do Domova důchodců.


Dne 14. 5. 2004 mi byla doručena odpověď Bc. Moniky Legnerové, vedoucí OSVZ MěÚ Roudnice, ve které mě informovala o revokaci předmětných usnesení Rady města Roudnice a znovu zopakovala, že klienti jsou před nástupem do Domova důchodců seznámeni s celkovými náklady na provoz lůžka a požádáni o sponzorský dar. Všem dárcům jsou vystavovány sponzorské (darovací) smlouvy. Platba sponzorského daru v žádném případě není padmínkou přijetí do Domova důchodců.

Dne 25. 5. 2004 jsem obdržela odpověd' Ing. Jiřího Kubríchta, ředitele KÚÚK, z níž jsem se dozvěděla následující skutečnosti.


- legislativně-právní adbor Krajského úřadu Ústeckého kraje ( dále jen "LPO

KÚÚK"), vyzval starostu města Roudnice nad Labem k nápravě usnesení Č.


Str.3


503/2003 a 587/2003, neboť je shledal v rozporu se zákonem, a to se zákonem č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších. předpisů (§§ 89, 92, 93), vyhláškou MPSV Č. 182/1991 Sb., k provedení tohoto zákona (§§ 72,75 an.) a rovněž s oběma výše citovanými vyhláškami o úhradách za pobyt a stravování v zařízeních sociální péče. Své hodnocení odůvodnil tak, že obec sice může na základě splnění podmínek stanovených zákonem Č. 114/1988 Sb., o působnosti orgánů České republiky v sociálním zabezpečení, a prováděcí vyhláškou MPSV Č. 182/1991 Sb. přiznat jednorázový příspěvek na úhradu mimořádných nutných nákladů, avšak nemůže potenciálním žadatelům uložit povinnost o takový příspěvek požádat. Dále se LPO KÚÚK ve své výzvě k nápravě vyjádřil k tzv. vstupnímu poplatku: "Vzhledem k tomu, že zaplacení vstupního poplatku žádný právní předpis jako podmínku přijetí do domova důchodců nestanoví, pokládáme jeho stanovení za odporující zákonu.

- 0SVZ MěÚ Roudnice nad Labem informoval dne 2. 4. 2004 LPO KÚÚK o

provedení nápravy prostřednictvím revokace zmíněných usnesení. Rada města

Roudnice nad Labem vydala usnesení Č. 116/2004, kterým obě napadená usnesení změnila v tom smyslu, že budoucí obyvatelé Domova důchodců mohou požádat příslušný obecní či městský úřad v místě trvalého bydliště o finanční příspěvek na umístění do domova Důchodců (změna usnesení. č. 503/2003). Dále pak revokovala usnesení Č. 587/2003 v tom směru, že občané Roudnice nad Labem si mohou při nástupu do Domova důchodců podat žádost o poskytnutí jednorázového finančního příspěvku z rozpočtu města. Po posouzení jejich žádosti jim příspěvek může být poskytnut.


  1. V zájmu zmapování obdobných praktik v jiných zařízeních sociální péče obdobného typu jsem oslovila ředitele všech krajských úřadů a požádala je součinnost v dané věci.


- Z jednotlivých odpovědí jsem vyrozuměla, že ředitelé krajských úřadů nejsou o podobných případech příliš informováni. V zásadě se všichni vyslovili v tom smyslu, že sociální zařízení zřízená v jejich krajích jsou provozována v souladu s platnou právní úpravou. Případ požadování vstupních finančních darů či průběžné připlácení ke stanoveným úhradám formou měsíčních darů se dle poskytnutých informací nevyskytuje. Krajským úřadům není nic známo ani o soudních řízeních o vrácení takovýchto darů, rovněž tato problematika není předmětem stížností ze strany klientů.



  1. Jelikož jednotlivé právní roviny tohoto případu prorůstají do různých úseků státní správy, a tím i do různých resortů ministerstev, vyzvala jsem k poskytnutí právního stanoviska odbor sociálních služeb Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „OSS MPSV"), a dále Ministerstvo financí (dále jen "MF") pro hodnocení praxe Domova důchodců z hlediska platných daňových předpisů.


Str.4


- MPSV ČR prostřednictvím ředitele OSS Mgr. Martina Žárského odpovědělo, že je

s tímto problémem podrobně obeznámeno. Jeho názorem je, že předmětná praxe vybírání finančních darů představuje nemravné a neetické obcházení platných právních předpisů. Tento nazor ministerstvo opakovane sdělilo orgánům města "Roudnice nad Labem, avšak bezvýsledně. Jelikož se nejedná o porušení předpisů o službách sociální péče, nemá MPSV možnost jakkoliv zasáhnout ke změně této praxe. Přestože je vztah mezi občany města a jeho orgány vztahem veřejnoprávním, spadá do oblasti samosprávy, do níž MPSV nepřísluší zasahovat. Možné řešení případu spočívá dle MPSV v povzbuzení a informování klientů Domova důchodců a žadatelů o umístění, aby žádné dary neposkytovali a darovací smlouvy nepodepisovali. Oe lege ferenda by problém měl být vyřešen novou koncepcí systému financování sociálních služeb, která má být obsažena v novém zákoně o sociálních službách.

" "

"


C

Právní hodnocení



Po důkladném prostudování všech stěžovatelem a dotčenými úřady poskytnutých materiálů a po pečlivém právním posouzení všech právních rovin případu jsem dospěla k následujícímu právnímu názoru na tuto věc.


Předně je nutno konstatovat, že se jedná o věc z části soukromoprávního a z části veřejnoprávního charakteru, čemuž samozřejmě odpovídají i procesní nástroje, kterými ji lze právně řešit. Mezi aspekty soukromoprávní zde patří především samotný institut darování, na základě něhož Domov důchodců získává od klientů finanční prostředky. Mezi aspekty veřejnoprávní, které však dle mého názoru tvoří jádro tohoto problému, pak lze především počítat systém financování zařízení sociální péče, zřizování a spravování těchto zař[zení a podíl klientů na úhradě takových služeb sociální péče.


Právní rámec této problematiky je tvořen především zákonem Č. 114/1988 Sb., o působnosti orgánů ČR v sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů,

str.5

zákonem Č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, a konečně prováděcími vyhláškami k tomuto zákonu, tj. vyhláškou MPSV Č. 182/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, vyhláškou Č. 82/1993 Sb., o úhradách za pobyt v zařízeních sociální péče, a vyhláškou Č. 83/19-93 Sb., o stravování v zařízeních sociální péče, ve znění pozdějších předpisů.


I.

V souladu s § 93 zákona o sociálním zabezpečení za pobyt v ústavech sociální péče hradí občané náklady za stravu, bydlení a nezbytné služby. Výše nákladů a způsob jejich úhrady jsou pak podrobně upraveny výše citovanými vyhláškami. Z toho vyplývá, že správní úřad rozhodující o výši úhrady je touto úpravou vázán a výše požadované úhrady musí být v souladu s touto právní úpravou. Smyslem takovéto právní úpravy nepochybně je umožnit dostupnost služeb sociální péče osobám, které ve většině případů patří k sociálně slabším vrstvám obyvatel. Je tedy zřejmé, že cílem zákonodárce bylo zamezit, aby se

sociální služba v podobě ústavu sociální péče - Domova důchodců - stala. pro . potenciální klienty ekonomicky nedosažitelnou.


Jak je po prostudování platných právních předpisů pro oblast poskytování těchto sociálních služeb patrné, pojem "vstupní poplatek" není pojmem právně vymezeným, neboli, platná právní úprava ho nezná a neumožňuje tedy obcím takovou formou získávat finanční prostředky od klientů zařízení sociální péče. V tomto bodě se ztotožňuji s hodnocením LPO KÚÚK, který konstatoval, že stanovení vstupního poplatku do zařízení sociální péče je protiprávní a jeho zřizovatel k takovému kroku není oprávněn. Fakt, že termín "vstupní poplatek" byl použit v usnesení Rady města Roudnice nad Labem znamená, že částka takto vybíraná od klientů Domova důchodců měla plnit tento účel.

LPO KÚÚK provedl na základě podnětu stěžovatele úkony dozoru nad samostatnou působností obce podle ustanovení § 124a zákona Č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů, a vyzval starostu města Roudnice nad Labem k nápravě usnesení rady města Č. 503/2003 a Č. 587/2003. V usnesení rady města Č.116/2004 byla nahrazena formulace usnesení Č. 503/2003 hovořící o povinnosti obyvatel domova požádat o jednorázový příspěvek na umístění do Domova důchodců a o opakovaný příspěvek na provozní náklady, resp. v případě jejich neposkytnutí úhradu učinit z vlastních zdrojů, za znění proklamující možnost o zmíněné příspěvky požádat, event. dar poskytnout, a zároveň bylo revokováno usnesení Č. 587/2003, v němž byl použit termín "vstupní poplatek". V nové verzi se tohoto termínu již neužívá. Tento postup byl sice formálně v souladu s příslušnými ustanoveními zákona o obcích, nicméně - jak se dále pokusím zdůvodnit - nebyl dostatečně efektivní k řešení jádra problému.


Jak již bylo řečeno, platná právní úprava s institutem "vstupního poplatku" nepracuje. KÚÚK to ve své výzvě k nápravě patřičně akcentoval a Rada města Roudnice nad Labem tuto výtku přijala a v opravném usnesení se již termín "vstupní poplatek" neužívá, avšak na reálném fungování procedury přijetí do Domova důchodců se nic nezměnilo. Náprava citovaného usnesení tak měla pouze formální charakter, avšak právní vztahy, jež toto usnesení upravovalo zůstaly nedotčeny. Také praxe při poučování klientů o možnosti dát dar zůstala prakticky stejná. Klienti nadále po poučení o možnosti poskytnout dar od

str.6

pracovníků OSVZ MěÚ Roudnice nad Labem a vedení Domova důchodců vnímají

poskytnutí daru jako podmínku pro přijetí do ústavu sociální péče. Příspěvková organizace Podřipská nemocnice s poliklinikou tedy při přijímání nových klientů vyžaduje vstupní dar, který je z hlediska funkčního plně srovnatelný se "vstupním poplatkem". Podstata problému spočívající v tom, že od klientů sociálního zařízení se vyžadují ve formě darů úhrady převyšující částky stanovené v rozhodnutí o úhradách vydávaných OSVZ MěÚ Roudnice nad Labem, zůstala i po zásahu KÚÚK coby správního úřadu vykonávajícího v tomto případě státní dozor nad samosprávou nedotčena.


Dovolím si poukázat na skutečnost, že ustanovení § 124a zákona o obcích mluví o protizákonnosti usnesení orgánu obce, která dle mého názoru, i názoru KÚÚK, byla v tomto případě naplněna. Tato protiprávnost či protizákonnost však nespočívá pouze v tom, že v usnesení Č. 587/2003 byl použit nelegální termín "vstupnf".poplatek". Jeho použití v citovaném usnesení označovalo výše popsanou praxi vybírání vyšších úhrad za pobyt v Domově důchodců. Nezákonnost tohoto usnesení nespočívala tedy v užití tohoto termínu, nýbrž v reálném uplatňování praxe vyžadování darů od klientů Domova důchodců. To je dle mého názoru důvod, proč bylo usnesení protiprávní a proč je nutno takové akty orgánů samosprávy napravovat pomocí procedury dozoru. Jestliže tedy bylo usnesení Č. 587/2003 formálně opraveno, ale faktická protizákonnost právních vztahů na něm založených přetrvala, jsem toho názoru, že nelze považovat tento úkon dozoru KÚÚK nad výkonem samostatné působnosti města Roudnice nad Labem za souladný s principem dobré správy. I nadále tak ze strany příspěvkové organizace Podřipská nemocnice s poliklinikou dochází k obcházení účelu a smyslu zákona a základních zásad systému poskytování sociálních služeb.


Téhož názoru je i OSS MPSV, který ve svém stanovisku tuto praxi z etického hlediska odsoudil a označil ji za jednoznačné obcházení platných právních předpisů, tedy za jednání in fraudem legis. Z jeho strany rovněž zaznělo konstatování, že MPSV nemá de lege lata právní nástroje k tomu, aby situaci vyřešilo a zabránilo pokračování této nezákonné praxe. Přesto však z jeho strany kladně hodnotím snahu řešit problém alespoň neformální cestou a vyhovět tak požadavku principu dobré správy. MPSV několikrát kontaktovalo orgány města Roudnice nad Labem a opakovaně žádalo, aby bylo od praxe požadování darů po klientech Domova důchodců upuštěno. Orgány města Roudnice nad Labem však odmítly této žádosti vyhovět s poukazem na nedostatek pravomoci MPSV v otázkách samosprávy měst a obcí.


Chápu, že zákon v tomto případě rovněž nedává krajským úřadům mnoho právních nástrojů, kterými by mohly takovouto situaci řešit, neboť kontrolu musí provádět v souladu s úpravou obsaženou v zákoně o obcích a do samostatné působnosti obcí v zásadě nemohou zasahovat jinak, než stanoví tento zákon. Avšak vzhledem k tomu, že KÚ Ústeckého kraje byl velmi dobře informován o skutečném stavu věci, ať už ze stížností pana Jiřího Krejzy ml. nebo ze svých vlastních informací získaných úřední činností, domnívám se, že mohl pro řešení této věci učinit více. Formálně právní prostředky nejsou jedinou alternativou, kterou má orgán veřejné správy při svém působení k dispozici. KÚÚK mohl využít, podobně jako MPSV, svého postavení a důkladné znalosti problému a rovněž působit na orgány města Roudnice nad Labem směrem k přehodnocení dosavadního postoje. Takovou snahu jsem však ze strany KÚ Ústeckého kraje nezpozorovala. Tento správní úřad tak sice dostál formálním požadavkům na výkon

str.7

dozoru nad samostatnou působností obcí, nicméně z hlediska efektivity a kvality

tohoto působení tyto požadavky nenaplnil.


II.

Na celém případu je však dle mého mínění nejvíce alarmující praxe, která se postupně začíná rozmáhat v sociálních zařízeních typu domovů důchodců či penzionů pro důchodce, a to vyžadování darů jako takové, ať už ve formě vstupního daru (poplatku) či průběžného měsíčního připlácení ke stanoveným úhradám podle platných právních předpisů.


Darování je soukromoprávní úkon, kterým dárce převádí vlastnictví určité věci či věcí na obdarovaného. Aby bylo darování platné, musí být na straně dárce dána svobodná a skutečná vůle darovat, tedy bezúplatně převést vlastnictví k věci na obdarovaného, a to bez nároku na protiplnění. I když posouzení platnosti darovacích smluv spadá do pravomoci soudu, a proto jde o záležitost mimo mou působnost, přesto si dovolím zamyslet se nad tím, zda v případě, kdy je dar budoucím obdarovaným přímo vyžadován, je ještě možno hovořit o skutečné a svobodné vůli dárce darování uskutečnit.


Je sice pravdou, že rozhodnutí obdarovat učiní vždy nakonec sám dárce a ze strany orgánů města Roudnice nad Labem nikdy nedošlo k oficiálnímu stanovení povinnosti dar poskytnout, avšak takové rozhodnutí lze těžko považovat za rozhodnutí učiněné pouze z vlastní vůle. Bez přímé žádosti o dar a bezprostředního zaslání darovací smlouvy by klienti Domova důchodců asi těžko dobrovolně poskytli částku 55.500,- Kč na jeho provoz. Je tedy zřejmé, že takováto žádost o dar vůči občanovi, který se právě má stát klientem sociální služby, kterou mu poskytne obdarovaný, pro něho nabývá zcela jiného smyslu. Tato právní konstrukce přímo evokuje v dárci pocit, že nejde ve své podstatě o dar, nýbrž o protiplnění za poskytnuté služby sociální péče.

Argumentaci OSVZ MěÚ Roudnice nad Labem, že v případě darovacích smluv v žádném případě nejde o podmínku přijetí, nelze tedy úplně přijmout. I když nejde o oficiální podmínku přijetí, způsob, jakým jsou klienti k poskytování darů vyzýváni, musí klienti nutně vnímat jako nátlak a hrozbu určitého neformálního postihu v případě, že by dar neposkytli. Přestože tedy objektivně ze zjištěného skutkového stavu nelze dovodit, že v případě poskytování těchto darů jde o objektivní podmínku přijetí do Domova důchodců, domnívám se, že klienti subjektivně tuto situaci takto vnímají a podle toho též jednají - "dar" tedy ve svém vlastním zájmu raději poskytnou.


To však dle mého názoru zásadně nekoresponduje se zásadami poskytování služeb sociální péče. Sociální služby se poskytují občanům, kteří se ocitli v nepříznivé sociální situaci. Jednou z takových situací v životě každého člověka je i stáří. Cílem takové služby je tedy především ulehčit klientovi řešení této životní situace, a to efektivně a finančně dostupně. Je zřejmé, že poskytování sociálních služeb je velmi nákladnou záležitostí a úhrady, které klienti těchto služeb podle platné právní úpravy poskytují, pokrývají jen část skutečných provozních nákladů. Proto chápu, že se organizace provozující zařízení sociální péče snaží získat finančrií prostředky z různých zdrojů, aby své skutečné náklady pokryly. I když mezi tyto finanční zdroje patří i dary, které tyto organizace samozřejmě mohou přijímat (žádná právní norma jim to nezakazuje), měly by tak

str.8

činit v duchu zásad systému sociální péče a v žádném případě nezhoršovat požadováním daru situaci klienta. Považuji za velký rozdíl, pokud je klient k poskytnutí daru přímo vybídnut a je mu předložena darovací smlouva (praxe Domova aůchodců v Roudnici nad Labem), anebo zda je pouze písemně či ústně informován o tom, že takový dar může podle svých finančních a majetkových poměrů poskytnout, pokud to uzná za vhodné. Tento rozdíl je dle mého názoru pro posouzení předmětných darování klíčový. Už vůbec nemluvím o okamžiku, kdy je informace či pobídka k poskytnutí daru učiněna: Je velký rozdíl, stane-Ii se tak před rozhodováním správního orgánu o umístnění do Domova důchodců nebo po něm.



D

Závěry



Na základě skutečností zjištěných šetřením a jejich pečlivého

mnohostranného právního posouzení jsem došla k následujícím závěrům.

OLP KÚÚK provedl úkony dozoru nad usneseními vydanými Radou města Roudnice nad Labem v jeho samostatné působnosti a vyzval orgány města k nápravě těchto nezákonných usnesení. Usnesení Rady města . Roudnice nad Labem Č. 503/2003 a 587/2003 byla revokována, formální chyby byly odstraněny

KÚÚK se tak formálně nedopustil žádného pochybení.


Realita praxe vybírání darů v Domově důchodců se však výkonem státního dozoru vůbec nezměnila. KÚÚK se však již s formální nápravou věci spokojil a nadále nevyvíjel odpovídající snahu k řešení cělé věci. Jelikož s výše popsanou praxí navyšování úhrad za pobyt v zařízeních sociální péče prostřednictvím vyžadování darů zásadně nesouhlasím, nemohu se s postojem KÚÚK ztotožnit, neboť neodpovídá požadavkům principu dobré správy.


Proto v souladu s ustanovením § 18 odst. 1 zákona Č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů, konstatuji, že odbor legislativně-právní Krajského úřadu Ústeckého kraje se dopustil ve svém postupu v dané věci porušení principu dobré správy, když nevyvinul odpovídající aktivitu k eliminaci praktik vybírání darů v Domově důchodců v Roudnici nad Labem, jejichž cílem je obejít účel stávající platné právní úpravy financování těchto ústavů sociální péče, kterým bezpochyby je jasné a sociálně únosné stanovení hranice finanční spoluúčasti klienta na chodu sociálního zařízení.


Žádám proto ředitele Krajského úřadu Ústeckého kraje, aby se k mým závěrům vyjádřil do 30 dnů od obdržení této zprávy a navrhl opatření, která přijme

tento úřad k řešení situace v Domově důchodců v Roudnici nad Labem. .

'­





Šabatová


Anna Š a ba t o v á

zástupkyně veřejného ochránce práv





str.9