ČESKÝ HELSINSKÝ VÝBOR

          CZECH HELSINKI COMMITTEE

Member oflntemational Helsinki Federation

 

JUDr. Petr Smolík, Ph.D.

 

Vážený pan

Jiří Krejza ml.

Dr. Slavíka 1515

Roudnice nad Labem

413 01

 

Vážený pane,

 

dovolte mi úvodem poděkovat za důvěru, s níž jste se obrátil na naši organizaci. Omluvte prosím rovněž větší časovou prodlevu, s níž je na Váš dopis reagováno, než je obvyklých 30 dní sloužících k jejich vyřízení. Tato prodleva byla způsobena jednak skutečností, že se naše organizace v průběhu uplynulého měsíce stěhovala do nových kancelářských prostor, v důsledku čehož nebylo po určitou dobu možné vyřizovat běžnou agendu obvyklým způsobem. Ve Vašem případě pak bylo třeba nejen seznámit se podrobně s rozsáhlým materiálem, ale především soustředit a sladit vyřízení více obdobných podnětů týkajících se postupu umísťování seniorů do některých domovů důchodců, neboť s uvedenou problematikou jsme se setkali ve více případech a u více domovů pro seniory.

Vámi popsaný případ pokládáme za závažné porušování obvyklých pravidel, jež jsou pro umísťování seniorů do zmíněných zařízení předepsána příslušnými právními předpisy. Rozhodně pokládáme za správné, že jste se v této záležitosti obrátil na příslušný nadřízený správní úřad (tedy krajský úřad), jemuž ze zákona přísluší povinnost dohlížet na dodržování právních předpisů při výkonu sociální péče. Nicméně závažnost zmiňovaného postupu nás vede k tomu, abyste rovněž zvážil zaslání odpovídajícího podnětu kanceláři veřejného ochránce práv (tzv. ombudsmanovi, jehož zákonným posláním je dohlížet na řádnou činnost správních institucí a zabývat se nápravou zejména systémových nedostatků v oblasti veřejné správy).

Právě Vámi zmiňovaný problém totiž dle našeho názoru nepředstavuje problém individuální či ojediněle se vyskytující, ale je třeba jej vzhledem k dopadu na seniorskou populaci pokládat za vážné ohrožení principů umísťování seniorů do příslušných zařízení. Naše poznatky jsou přitom takového charakteru, že uvedené nedostatky mají zřejmě nejen povahu regionální, ale mohou se vyskytovat i v jiných oblastech České republiky, než je zmiňovaný ústecký kraj. I proto je vhodné, aby se s uvedeným problémem seznámilo nejen příslušné ministerstvo (práce a sociálních věcí), ale s ohledem na jeho význam i potřebu naléhavého a efektivního řešení se domníváme, že je namístě, aby s ním byl seznámen i veřejný ochránce práv a mohl v této věci vykonat, co je k nápravě nezbytné.

Dle našeho názoru je vyžadování plnění jdoucích v souvislosti s umístěním seniora v domově důchodců a využíváním jeho služeb nad rozsah stanovený příslušnými právními

 

předpisy v rozporu s právními předpisy a nelze jej tolerovat, a to nezávisle na tom, zda má povahu daru nebo vstupního poplatku.

Právní úprava ovládající umísťování seniorů do uvedených zařízení počítá s možností stanovení pouze zákonem (a příslušnými vyhláškami) stanovených úhrad s tím, že pro každý případ stanoví určité maximální hranice a umožňuje pro konkrétní zařízení stanovení konkrétní určité výše poplatku v závislosti na jeho skladbě a na konkrétním ekonomickém prostředí daného zařízení. Dle vyhlášek č. 82/1993 Sb. a 83/1993 Sb., v platném znění, je tak možno stanovit v rámci úhrady za pobyt v zařízení následující náklady: za stravu, za bydlení, za nezbytné služby, a to do stanovených maxim včetně možnosti dle místních podmínek zvýšit tyto úhrady až o 30%. V souvislosti s přihlédnutím k situaci seniorů (jejichž jediným příjmem je přirozeně zpravidla pouze relativně nízký důchod) je však v případě, že výsledná částka by byla pro seniora příliš vysoká, zároveň stanoveno, že v případě, že tato výsledná částka přesáhne určitý podíl z důchodu seniora, je povinností ústavu poskytnout takovému seniorovi kapesné dorovnávající takto vzniklý rozdíl. Především tato kritéria jsou určující pro stanovení konkrétní výše úhrady za pobyt v ústavu při rozhodování o umístění vydávaném příslušným správním úřadem. Zřizovatel zařízení je pak přirozeně ovlivňován i dalšími ekonomickými kritérii (jako je např. rentabilita provozu zařízení), musí však i v takovém případě vždy pamatovat na to, že při rozhodování o umístění seniora a stanovení výše úhrady za jeho pobyt v ústavu je omezen právními pravidly obsaženými v předpisech sociálního zabezpečení.

Jiné úhrady nemohou být na seniorovi (či jiných osobách) v souvislosti s rozhodováním u umístění do ústavů vyžadovány. Umísťování seniorů není ničím jiným než výkonem veřejné správy (v rámci systému sociálního zabezpečení), při němž platí ústavní zásada, že orgány veřejné správy jsou oprávněny činit jen to. co jim zákon ukládá (povoluje) a v mezích zákona (případně podzákonných právních předpisů). Není tedy možné, aby byla jako jedna z podmínek pro kladné rozhodnuti o umístění seniora do ­ústavu zahrnuta podmínka zaplacení jiného plnění, než je právními předpisy umožněné a

správním rozhodnutím konkretizované plnění úhrad za pobyt v tomto zařízení.

Uvedený dar příslušnému sociálnímu zařízení nebo navýšení úhrad "mimo" příslušné správní rozhodnutí nemá přitom v předpisech o sociální péči žádnou oporu a je třeba jej v tomto směru pokládat za protiprávní. Lze jej totiž fakticky pokládat za podmínku kladného rozhodnutí o umístění seniora do zařízení sociální péče s tím, že bez zaplacení (darování) "vstupního poplatku" nebude seniorovi vůbec rozhodnutí o umístění vydáno (respektive bude vydáno, ale zamítavé). Takovou podmínku přitom příslušné právní předpisy vůbec neznají, takže její faktická aplikace (mimoprávní) činí z celého procesu porušení řádného řízení o žádosti seniora o umístění do ústavu.

Námitky, že uvedený "vstupní poplatek" je vlastně svobodným darem (při uzavírání darovací smlouvy mezi seniorem či třetí osobou jednající v jeho prospěch a mezi libovolným subjektem reprezentujícím vždy příslušné zařízení sociální péče) založeným na předpisech občanského, tedy soukromého práva, a je tedy zcela vpořádku, rovněž neobstojí.

V daném případě se totiž jedná o darování omezené co do účelu užití (na provoz daného zařízení sociální péče) a jednoznačně vázané (časově, osobně i ekonomicky) na rozhodování příslušného správního úřadu o umístění daného seniora do konkrétního zařízení. Vzhledem k tomuto určení je třeba pokládat takového darování za nemravné (tedy jsou v rozporu s dobrými mravy) a za absolutně neplatné. Po umístění do ústavu má pak každý senior právo požadovat s ohledem na tuto neplatnost darovací smlouvy vrácení uvedeného plnění.

Uvedené plnění je dokonce možno - při zjištění bližších skutkových okolností ­pokládat za typický případ plnění korupční povahy (jde o plnění provedené v souvislosti